Vyplatí se státům investovat do přípravy území pro strategické investice?
Přilákání strategických investorů z progresivních odvětví je pro českou ekonomiku v době probíhající transformace trhu klíčové. Získání takových investic je však tvrdou soutěží mezi jednotlivými státy a někdy i regiony. Jedním z aspektů, ve kterých musíme obstát v globální konkurenci, je nabídka vhodně připravených území, na kterých mohou investoři co nejdříve stavět, a která budou splňovat náročná kritéria z hlediska potřebné infrastruktury. Podívejme se, zda se příprava území státům vyplatí a co může reálně přinést do veřejných rozpočtů.
Rozdílové investice v odvětvích budoucnosti, jako jsou polovodiče, datová infrastruktura pro umělou inteligenci nebo výroba baterií či elektromobilů, mají mnoho společného. Tím hlavním jsou náročné požadavky na území, ve kterém mají vyrůst – od rozlohy potřebných pozemků přes zajištění kapacity elektrické energie až po dostupnost obnovitelných zdrojů nebo vysoký podíl zelených ploch. Zcela zásadní je však ještě jedna věc: aby byly takové plochy připravené včas.
Klíčovým faktorem pro investory je rychlost. Zpravidla chtějí zahájit výrobu do dvou let od svého investičního rozhodnutí, což je časový rámec, který je neslučitelný se složitým a zdlouhavým procesem povolování a výkupu pozemků v Česku. Bez předchozí přípravy – tedy majetkového scelení pozemků a vybudování základní infrastruktury – není v dnešní době reálné tyto rozdílové investice získat.
Proč je třeba veřejný development?
Logická otázka zní, proč se této příležitosti nechopí soukromí developeři? Odpověď spočívá ve velikost a riziku. Příprava těch nejrozsáhlejších pozemků s nadstandardní a vysoce specifickou infrastrukturou vyžaduje vysoké počáteční náklady, které se nemusí v potřebném období vrátit, což je pro ziskem motivované developery limitující. Vzniká tak tzv. investiční mezera, kde veřejný sektor může převzít část nákladů a rizik, protože zohlední celospolečenské přínosy a může pracovat s delším investičním horizontem než sektor soukromý.
Tato podpora se veřejnému sektoru vyplatí u malého procenta klíčových velkých investic, které však mají zásadní dopad na celou ekonomiku. Podpora takových investic je běžná v mnoha vyspělých státech v čele s Německem, Švédskem, Jižní Koreou nebo Tchaj-wanem a zajišťuje ji právě veřejný development. V loňském roce se k nim díky vzniku Státní investiční a rozvojové společnosti (SIRS) přidalo i Česko.
Veřejný developer aktivně vstupuje do celého procesu s jasným cílem: v omezeném počtu strategicky zvolených lokalit, zpravidla v hospodářsky postižených regionech, scelí pozemky, vybaví je potřebnou základní infrastrukturou a výrazně tak zvýší šanci na příchod koncového investora. Díky snížení investiční mezery je pak možné vtáhnout do hry i soukromé developery a dále zvyšovat připravenost území.
Příprava těchto lokalit se tak stává důležitým nástrojem pro podporu hospodářského růstu a stability veřejných financí. Do samotné výstavby infrastruktury se navíc zapojují lokální dodavatelé a stavební firmy, čímž se dále podporuje ekonomika v regionu.
Modelový příklad: Strategický podnikatelský park Lazy
Pro ilustraci ekonomických dopadů využijeme modelový příklad strategického podnikatelského parku, který by mohl v příštích letech vyrůst v místě bývalého hlubinného dolu na černé uhlí v Orlové na Karvinsku. Realizace takového projektu by měla okamžitý a významný dopad na výkon české ekonomiky. K hrubému domácímu produktu České republiky by každoročně přispěl částkou 4,5 miliardy korun. Vznik nových, dobře ohodnocených pracovních míst by navíc přímo podpořil lokální ekonomiku. Vyvolaná spotřeba domácností zaměstnanců by dosáhla 1,41 miliardy korun ročně, což by posílilo místní služby, obchod a živnosti.
V tomto modelovém příkladu počítáme s tím, že by v brownfieldu Lazy na celkové ploše 50 hektarů vyrostl podnikatelský park zaměřený na technologicky pokročilou výrobu s vysokou přidanou hodnotou. Využitelná plocha pro realizaci výroby by v tomto případě tvořila 40 hektarů, na zbylých 10 hektarech areálu by se rozprostírala zeleň. Celková investice by v tomto scénáři činila 15 miliard korun. Na přípravu území a návazná opatření by stát vynaložil celkem 2,1 miliardy korun. Přímo v Parku by vzniklo 3 000 nových pracovních míst, v rámci subdodavatelských řetězců a navázaných služeb by vzniklo dalších 3000 nepřímých a indukovaných pracovních míst. Celkové přínosy posuzujeme za referenční období 15 let.
Miliardy pro státní rozpočet
Nejvýraznějším ukazatelem efektivity veřejného developmentu je jeho přímý dopad na veřejné finance, tedy na příjmy státu, krajů a obcí. Tyto příjmy plynou především z daní – mezi ně patří daň z příjmu právnických i fyzických osob, DPH či daň z nemovitých věcí – a z odvodů na sociální a zdravotní pojištění.
V našem modelovém příkladu by celkový roční přínos pro veřejné finance přesáhl 1,5 miliardy korun. Z této částky by 1 miliarda putovala do státního rozpočtu, 145 milionů by zamířilo do rozpočtů krajů a 370 milionů do rozpočtů obcí.
Přímo do rozpočtu města Orlová by v tomto modelovém příkladu ročně přibylo 38 milionů korun. Kromě přímých rozpočtových příjmů by do města zároveň putovaly investice na přípravu navazující infrastruktury a občanské vybavenosti v návaznosti na rozvoj, který vznik parku přinese. Tyto opatření se navrhují na základě zpracovávaných dopadových studií, které SIRS odpovědně realizuje nad rámec zákonných požadavků povolovacích procesů. Takové investice jsou velmi cenné zvláště ve strukturálně postižených regionech, kde pomáhají řešit i mnohé dlouhodobé problémy. Výše takové investice by byla ze zkušeností s aktuálními projekty v řádech stovek miliónů korun.
Vysoká návratnost pro veřejné finance
Skutečný rozsah přínosů pak ukazuje pohled na návratnost investice pro veřejné finance. Ta by v referenčním období 15 let shodou okolností dosáhla hezky kulaté hodnoty 1000 %. Každá investovaná koruna by tak do veřejných financí přinesla 10 korun. Čistý přínos pro státní rozpočet bez započtení příjmů obcí a krajů by dosáhl hodnoty 6,6 koruny.
I v případě, že by se stát rozhodl investora podpořit investiční pobídkou ve výši 10 % z celkové investice (tj. 1,5 mld. korun), zůstává projekt pro veřejný sektor stále vysoce ziskový. Návratnost by v takovém scénáři činila 605,3 % a každá investovaná koruna by veřejným rozpočtům přinesla za 15 let 6,1 koruny.
Jedno je tak jasné: Aktivní role státu v přípravě území pro strategické investory s přidanou hodnotou není zbytečným nákladem, ale strategickou investicí, která se mnohonásobně vrací v podobě posíleného ekonomického růstu, nových kvalifikovaných pracovních míst a výrazně vyšších příjmů veřejných rozpočtů na všech úrovních.
Cílem státu je podpořit příchod investorů z odvětví, která jsou pro hospodářství naší země a její budoucnost klíčová, avšak u kterých zároveň platí, že na jejich samostatný rozvoj v Česku nemáme dostatečné zdroje. Na takové rozdílové investice se totiž následně nabaluje celý ekosystém subdodavatelů a vývojových projektů, do kterých se zapojují i místní firmy.
Tento takzvaný multiplikační efekt pak přináší i zvýšenou poptávku na komerčním trhu s nemovitostmi a vytváří další vhodné synergie. Podpora státu tedy nemíří plošně, ale zaplňuje specifickou tržní mezeru tam, kde je riziko pro soukromý sektor příliš vysoké. Úspěšným vyplněním této mezery se roztáčí kolo přínosů, které se nakonec vyplatí všem – státu, samosprávám, soukromému trhu a především občanům.